Nevnímejte to, prosím, že si členy představenstev firem idealizuji - i mezi nimi jsou lidé, kteří se "vzhůru" dostali ne kvůli svým schopnostem. I oni dělají chyby. V zásadě se však dají porovnat se špičkovými hráči pokru, kteří se od normálních hráčů odlišují ne tím, že by nedělali chyby, ale tím, že jich dělají méně. Fakt, že jsou na svých pozicích, svědčí o tom, že dosahují (v průměru) určitých kvalit. Dokáží odhadovat potenciál svých zaměstnanců. Musí mít schopnost postavit se za svůj názor.
Stav současné společnosti je, že odhadovat potenciál a ještě se za svůj odhad dokázat postavit, dokáže málokdo. Nejde to bez chyb a naše doba je bohužel prokletá v tom, že vyžaduje dokonalost. Proto se spousta lidí bojí, proto všichni posouvají horký brambor dál a nikdo není v důsledku zodpovědný. Rozčilujeme se, že to stát, to systém, ale většina z nás není lepší.
Nedovedu soudit. Ale vypadá to, že otec, který spáchal sebevraždu, byl nevinný. Důvody, proč sebevraždu spáchal, bych skusil definovat (absolutně jsem neznal jeho osobnost) asi takto:
1) Situace vypadala beznadějně. Média aktuálně píší o případech, kdy byly někomu odebrány děti, dotyčný se s nimi nemůže často stýkat, trvá to roky a návrat je v nedohlednu. Mohl mít oprávněný pocit, že dcery už neuvidí.
2) Zřejmě se jednalo o citlivého člověka. Jsem zhruba v jeho věku, mám také dvě malé dcery, plus jednu už skoro dospělou. Na rozdíl od něj jsme však všichni pohromadě, pokud by k něčemu došlo, myslím, že by se zbytek rodiny dokázal semknout a vzájemně si pomoci. Dotyčný otec byl podruhé ženat, své starší děti u sebe zřejmě neměl a dovedu pochopit, že se mu mohl po odebrání malých dcer zhroutit svět.
Pokud byl nevinen, došlo ze strany státu k zásadnímu neodhadnutí potenciálu člověka. Nebo se o to možná nikdo ani nepokusil.
V minulosti jsem studoval archeologii. Od malička mě bají zoologie, evoluce, etologie, antropologie a historie. Na lidstvo se dívám jako na živočišný druh. Tvrdím, že jsme stále, plus-mínus, stejní. Ani dobří, ani špatní. Nemohou mít všichni vysoký intelekt. I průměrní potřebují někde žít a něco dělat. Vždy, když vyskočí nějaký problém, žádáme řešení. Když umře dítě kvůli zanedbané péči, chceme, aby stát fungoval lépe a byl ostražitější. Když zemře otec kvůli odebrání dětí, žádáme, aby se stát méně vměšoval. Bohužel, oba případy jsou dvě strany jedné mince. Bohužel jsou v systému lidé, kteří dělají chyby. Co státu zoufale schází, jsou jedinci schopní odhadovat potenciál a "správně" (ve smyslu - "lépe, než průměr") se rozhodovat. Jednak proto, protože většina z nich už "je" někde jinde, jednak proto, protože na to, abychom takovéto lidi "měli", si je musíme zasloužit. Mimo jiné i tak, že přestaneme vyžadovat dokonalost a přijmeme fakt, že žijeme v nečernobílém a nedokonalém světě.
Problémy se sociálkou? Lidé prostě nejsou dost dobří
Další články blogera
Jirka Ščobák
Proč je tipování a sázení cestou do pekla?
Tušíte, kolik vydělávají a kolik dávají do reklamy tipovací společnosti? Víte, že zodpovědné hraní neexistuje?
Jirka Ščobák
Jak si sáhnout na osobní finanční dno?
Udělal jsem rozhovor s člověkem, který přestože sám pracoval (a pracuje) ve finanční oblasti, na finanční dno si sáhl a byl ochoten popsat, jak je těžké se z něj zvednout.
Jirka Ščobák
Porazíme aktuální inflaci?
Jsou evropské ekonomiky dostatečně silné, aby inflaci zvládly? Mohou centrální banky zhoršit situaci? Kdo za inflaci může?
Jirka Ščobák
Co konkrétního se hovoří o finanční gramotnosti na Slovensku?
Minulé úterý vzniklo toto video (upozorňuji, že trvá 2 hodiny). Víc než 50 lidí mluvilo o finanční gramotnosti.
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 22 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 710 |
Pocházím z Prahy, od roku 1993 žiju na Slovensku. Mám ženu a 3 dcery (19, 9, 9). Pracuju v médiích, aktuálně ve vlastní malé firmě. Od roku 1988 tancuju a učím tancovat square dance (hodně moderní forma amerických country tanců). Miluju cestování, fotografujeme. Když můžu a je na to čas, plavu, šnorchluju, jezdím na kánoi, dělám turistiku a hraju rekreačně frisbee. Zbírám akvarijní rostliny, stolní deskové hry a dobré filmy (viz. moje komentáře na ČSFD). Baví mě archeologie, historie, evoluce, zoologie a etologie. Od roku 2006 bloguju na www.scobak.blog.sme.sk a od roku 2014 také na dennikn.sk/autor/jiri-scobak/.