... že prezidentův podpis je na listině podepsané několik dní před tím, než se prezident z dovolené oficiálně vrátil. Mluvčí prezidenta přiznal, že se Gašparovič vrátil dřív, ale že byl v Bratislavě a na fotbale. Média kontrovala, že to není možné, protože se ten den v Bratislavě žádný fotbalový zápas nehrál. Podle poslední verze se tedy Gašparovič nacházel doma. A aktuálně mlčí. Takového prezidenta si zvolilo Slovensko.
V rámci témata české prezidentnské volby se na iDnes objevil pohled od Štefana Hríba, šéfredaktora týdeníka .týždeň a náhodou jednoho z nejuznávanějších slovenských žurnalistů. Docela mě zamrzely některé komentáře pod článkem, ve kterých diskutující vyjadřovali názor, že člověk ze Slovenska nemá co mluvit do prezidentských voleb v ČR. Omyl. Právě proto, že na Slovensku už několikrát přímé, dostatečně demagogické, prezidentské volby proběhly, mají k tomuto Slováci co říci. Přesněji, mají zkušenost. A ta říká, že zvolit si zle (jak v prezidentských, tak parlamentních volbách), může zemi "hodit" několik let zpět. V reálu to na Slovensku vypadá tak, že pravicová vláda zemi vytahuje ze srabu, do kterého ji dostala předešlá vláda levicová - následně další levicová vláda "žije" z ekonomického úspěchu, má na něm "zásluhu" a zabývá se "distribucí moci" - aby další pravicová vláda zase vytahovala zemi ze srabu. Momentálně jsme ve stádiu "distribuce moci". Protože působím většinu aktivního života na Slovensku, nedovedu porovnat, zda i česká politika zažila takovouto "sinusiodu", ale domnívám se, že až tak ne. Nechtějme to zažít. Bůh ví, jak dopadnou další parlamentní volby, ale na základě zkušenosti ze Slovenska říkám tři věci: 1. "Nechtějme levicového prezidenta, který jde levicové vládě na ruku", 2. "Lidé, kteří odmítají tváří v tvář podpásovým útokům použít stejnou rétoriku, jsou neocenitelní" a 3. "Nechtějme prezidenta u kterého si nejsme jisti, zda jeho osobnost bude jeho vlastní."
Volba prezidenta v SR polarizuje společnost, ale jinak. Pravici volí, stejně jako v ČR, lidé s vyšším vzděláním a hlavně ve městech, ale tak nějak víc. V ČR více z mých přátel plánuje dát hlas Zemanovi. Tvrdí, že jim na Schwarzenbergovi vadí to a ono. Mrzí mě, že nevidí nebo nechtějí vidět. Nevím proč. Nerozumím tomu. Na Slovensku mě prezidentské volby od přátel neoddělují.
P.S. Omlouvám se, že můj první blog na iDnes je o politice :(.
Volby na Slovensku také polarizují společnost, ale jinak
Další články blogera
Jirka Ščobák
Proč je tipování a sázení cestou do pekla?
Tušíte, kolik vydělávají a kolik dávají do reklamy tipovací společnosti? Víte, že zodpovědné hraní neexistuje?
Jirka Ščobák
Jak si sáhnout na osobní finanční dno?
Udělal jsem rozhovor s člověkem, který přestože sám pracoval (a pracuje) ve finanční oblasti, na finanční dno si sáhl a byl ochoten popsat, jak je těžké se z něj zvednout.
Jirka Ščobák
Porazíme aktuální inflaci?
Jsou evropské ekonomiky dostatečně silné, aby inflaci zvládly? Mohou centrální banky zhoršit situaci? Kdo za inflaci může?
Jirka Ščobák
Co konkrétního se hovoří o finanční gramotnosti na Slovensku?
Minulé úterý vzniklo toto video (upozorňuji, že trvá 2 hodiny). Víc než 50 lidí mluvilo o finanční gramotnosti.
Další články z rubriky Politika
Jan Pavelec
ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.
Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.
Jan Bartoň
Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem
Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.
Petr Duchoslav
Ruský břeh Roberta Fica
Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.
Petr Štrompf
Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu
Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.
Michal Sabó
Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?
Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?
Počet článků 22 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 710 |
Pocházím z Prahy, od roku 1993 žiju na Slovensku. Mám ženu a 3 dcery (19, 9, 9). Pracuju v médiích, aktuálně ve vlastní malé firmě. Od roku 1988 tancuju a učím tancovat square dance (hodně moderní forma amerických country tanců). Miluju cestování, fotografujeme. Když můžu a je na to čas, plavu, šnorchluju, jezdím na kánoi, dělám turistiku a hraju rekreačně frisbee. Zbírám akvarijní rostliny, stolní deskové hry a dobré filmy (viz. moje komentáře na ČSFD). Baví mě archeologie, historie, evoluce, zoologie a etologie. Od roku 2006 bloguju na www.scobak.blog.sme.sk a od roku 2014 také na dennikn.sk/autor/jiri-scobak/.