Za měsíc to bude dvacet let, co žiju na Slovensku. Za tu dobu jsem zažil už dvoje prezidentské volby. Když se rozhodovalo mezi Gašparovičem a Radičovou, neměl jsem problém se s drtivou většinou svých přátel, většinou blogerů na blogu Sme a lidí, se kterými pracuji, shodnout. Každý "normální" (odpusťte mi ten výraz) člověk chtěl Radičovou. Její odlišnost od Gašparoviče byla zjevná. Slušná, neagresivní, nekonfliktní. Bohoužel až moc. Zatímco Gašparovič podporován Ficom, neměl problém vytáhnout cokoli, Radičová zdaleko tolik neútočila a v očích mas byla v defenzivě. Získala hodně hlasů, ale nestačilo to. Zatracená škoda. Gašparovič "splnil očekávání". Na jedné straně neměl problém promptně řešit věci předložené aktuální vládou, na straně druhé například odkládal rok vyjmenování nového generálního prokurátora (o kterém rozhodla ještě předešlá pravicová vláda), až ho nakonec nevyjmenoval (a v odůvodnění se mimo jiné odvolal na neexistující "deník" RSS). Aktuálně rezonuje Slovenskem kauza, kterou nakousl jistý bloger. Naznačil, že by prezident, vášnivý lovec, mohl mít vědomost o smrti svého známého, která se stala ještě v roce 2009. Pomluvy. Jenže. Mluvčí prezidenta reagoval, že prezident v té době nebyl na Slovensku, nýbrž na dovolené v Chorvatsku. Média následně zjistila ...
... že prezidentův podpis je na listině podepsané několik dní před tím, než se prezident z dovolené oficiálně vrátil. Mluvčí prezidenta přiznal, že se Gašparovič vrátil dřív, ale že byl v Bratislavě a na fotbale. Média kontrovala, že to není možné, protože se ten den v Bratislavě žádný fotbalový zápas nehrál. Podle poslední verze se tedy Gašparovič nacházel doma. A aktuálně mlčí. Takového prezidenta si zvolilo Slovensko.
V rámci témata české prezidentnské volby se na iDnes objevil pohled od Štefana Hríba, šéfredaktora týdeníka .týždeň a náhodou jednoho z nejuznávanějších slovenských žurnalistů. Docela mě zamrzely některé komentáře pod článkem, ve kterých diskutující vyjadřovali názor, že člověk ze Slovenska nemá co mluvit do prezidentských voleb v ČR. Omyl. Právě proto, že na Slovensku už několikrát přímé, dostatečně demagogické, prezidentské volby proběhly, mají k tomuto Slováci co říci. Přesněji, mají zkušenost. A ta říká, že zvolit si zle (jak v prezidentských, tak parlamentních volbách), může zemi "hodit" několik let zpět. V reálu to na Slovensku vypadá tak, že pravicová vláda zemi vytahuje ze srabu, do kterého ji dostala předešlá vláda levicová - následně další levicová vláda "žije" z ekonomického úspěchu, má na něm "zásluhu" a zabývá se "distribucí moci" - aby další pravicová vláda zase vytahovala zemi ze srabu. Momentálně jsme ve stádiu "distribuce moci". Protože působím většinu aktivního života na Slovensku, nedovedu porovnat, zda i česká politika zažila takovouto "sinusiodu", ale domnívám se, že až tak ne. Nechtějme to zažít. Bůh ví, jak dopadnou další parlamentní volby, ale na základě zkušenosti ze Slovenska říkám tři věci: 1. "Nechtějme levicového prezidenta, který jde levicové vládě na ruku", 2. "Lidé, kteří odmítají tváří v tvář podpásovým útokům použít stejnou rétoriku, jsou neocenitelní" a 3. "Nechtějme prezidenta u kterého si nejsme jisti, zda jeho osobnost bude jeho vlastní."
Volba prezidenta v SR polarizuje společnost, ale jinak. Pravici volí, stejně jako v ČR, lidé s vyšším vzděláním a hlavně ve městech, ale tak nějak víc. V ČR více z mých přátel plánuje dát hlas Zemanovi. Tvrdí, že jim na Schwarzenbergovi vadí to a ono. Mrzí mě, že nevidí nebo nechtějí vidět. Nevím proč. Nerozumím tomu. Na Slovensku mě prezidentské volby od přátel neoddělují.
P.S. Omlouvám se, že můj první blog na iDnes je o politice :(.
